EON_MB_Instinkt_225x149.indd 1 23.11.2010 12:22:38
INZERCEHodně jsme chodili po klubech a diskoté-
kách. Jeli jsme třeba na Miami, protože tam
byl taneční víkend. Za sto dolarů jsi mohl jet
tam a zpátky a nemusel ses ubytovat, protože
sis vzal prášky, tancoval celou noc a pak jsi
jel domů. Možná proto jsem dneska furt una-
vený.No jasně, máte pořádný spánkový deficit.
Jo, jo, pořád bych jenom spal. Občas bylo
období, že jsem nespal snad půl roku. Asi to
v kuse tedy nebylo víc než pár dní, ale tak-
hle mi to připadalo. Nechtěl jsem spát, pořád
jsem si myslel, že mi něco uteče.Jakým drogám jste holdoval? Tehdy popu-
lárnímu LSD?
LSD jsem měl jenom jednou a moc se mi
to nelíbilo. Bydleli jsme v malém městečku
v New Jersey, líznul jsem si LSD z obráz-
ku Mickey Mouse a dostal jsem se do stavu,
že jsem potřeboval hrozně moc barev. Ale
tam u nás žádné nebyly. Tak jsem stál celou
noc na křižovatce a koukal se, jak se střídá
žlutá, zelená a červená, to byly jediné bar-
vy. A druhý den jsem byl tak vyřízený a vy-
klepaný, že jsem řekl, tohle už nikdy. A pak
jsem jednou hulil s klukama marihuanu a po
ní jsem zas usnul na šest hodin. To taky ne-
bylo nic moc.Takže kokain?
Jo, ale na ten jsem zas většinou neměl pení-
ze. Ale byly takové drogy, které se už dnes-
ka nedělají. Kupovali jsme takové kapsle,
které se dávají na uklidnění koňům. Takové
zelené kapsle. Pak taky yellow jackets a já
nevím co všechno, jedy pro potkany a pro
krysy. Když už jsem měl potom trošku pe-
níze, tak jsme brali speed, to ti všechno vy-
lítlo nahoru! A koks, to bylo skvělý, protože
jsi to mohl řídit.Přestal jste s tím? Nebo si i tady občas šňup-
nete?
Tady ne. Tady určitě není dobrý kokain.
Myslím, že lidi, co si tady kupujou koks,
ani nevědí, co koks je. Protože tady to furt
s něčím míchají. Jestli ne s něčím šíleným,
tak s nějakým vitaminem, moukou, čímkoli.
Ale já přestal už v Americe, protože když mi
bylo asi třicet dva, už to dál nešlo, protože
jsem neměl ani cent.Od té doby se leccos změnilo, je z vás úspěš-
ný fotograf. Záleží vám hodně na tom, aby
se vaše fotky dobře prodávaly, nebo vám jde
o umění?
Jsou na světě dva druhy lidí: pro krátké trá-
pení a dlouhé trápení. Ti druzí pořád dě-
lají něco, co se nikomu nelíbí. Chtějí, abyse svět napojil na ně, ne naopak. Mezi ně
nepatřím, jsem pro krátké trápení, já totiž
nechci umřít jako van Gogh, že si uříznu
ucho. Takže než něco nafotím, radši zajdu
k internetu, dřív jsem musel do knihkupec-
tví, naťukám nevím co, třeba „pictures that
sale“, a podívám se, co se ve světě prodává.
A pak podle toho fotím, když chci něco pro-
dat. Když ne, fotím podle sebe. V Americe
vychází každé dva roky kniha, která mapuje
nové trendy.A co se prodává?
Neutrální věci, které nevzbuzují žádné emo-
ce. Například takové, které se líbí každému
bez rozdílu barvy pleti, náboženství nebo se-
xuální orientace. To je třeba moře. Ale ne-
může na něm být loď, která pluje do zálivu
na pomoc Arabům.Co se neprodává?
Neprodávají se portréty. Nikdo nechce mít
fotku Fidela Castra doma v ložnici. A nebo
proč bych kupoval váš čumák, když můžu
mít na zdi svůj? Portréty jsou potřeba na
pas, na občanku, na řidičák, na svatbu. Ale
nikdo si nedá na zeď portrét souseda, se kte-
rým nemluví padesát let. Fotka taky nemů-
že mít kontroverzní jméno. O. k., zpěvačka
Madonna se může jmenovat Madonna, ale020-029_ROZHOVOR_Vano_1.indd 25 28.11.2010 19:03:16